Dnes na Vyšší pedagogické škole ve Sv. Janu p. Skalou jsem měl první hodinu Filosofie (roč. 2010-11) a Etiky (roč. 2008-09). Applikoval jsem Brenifierovu metodu, upravenou podle norských lektorů, se kterými jsem se setkal na Kvildě (viz 18.5.2010 a 19.7.2010). Snad se mi podaří tuto metodu časem popsat, snadněji se ale vidí než popisuje. Jedním z důležitých principů je to, že studenti sami hledají odpověď na svou otázku, stávají se postupně zkoumajícím společenstvím (community of inquiry).
Brenifierovy metoda (na rozdíl třeba od Lippmanovy metody) je daleko "drsnější" a nespočívá ve sdílení a už vůbec ne v pseudo-tolerantní ideologii "whatever". Spočívá v aplikaci logiky na cokoli je ve třídě řečeno (Brenifier sám naneštěstí odmítá jít za elementární logiku zdravého rozumu, protože je v posledku dialektik; tento akcident lze ale odstanit). Učitel je moderátor, sedíme v kruhu a nepřednáším. (Přednáška je také důležitý pedagogický prvek, třebas ji Sókratés nesnášel, ovšem je s ní třeba šetřit).
Na hodině filosofie jsme zkoumali otázku Čím se zabývá filosofie? Na hodině etiky Čím se zabývá etika? (Zajímavé je, jak naprosto odlišně obě skupiny pracovaly; s filosofickou skupinou jsme se k otázce samotné příliš nedostali, pracovali jsme na základech zkoumajícího společenství; etická skupina se poměrně rychle konsolidovala a svou otázku dost podrobně zpracovala).
Některé z klíčových termínů daných jako odpověď na závěrečnou reflexivní otázku Jak bych charakterizovala dnešní zkušenost?
přemýšlení i bez "hotových" informací
chápání se navzájem
chaos
lámání si hlavy
střetnutí povah
přemýšlení
mohu být součástí filozofie
Přes chaos a intenzivní obrušování povah (které v začínajícím zkoumajícím společenství prý trvá většinou až rok - u dětí - u dospělých snad méně) většina studentek brala zkušenost pozitivně, asi dvě neutrálně a žádná negativně.
Upozornění: podobnost s "metodou" Stanforda Nuttinga je jen co do sezení v kruhu! :-)
(díky Lukáši Novákovi za odkaz)
Žádné komentáře:
Okomentovat