Z metafyzických hlubin zpět k "udržitelnému rozvoji". Zjistil jsem, že v literatuře toho vlastně moc obecně-filosofického k tomuto populárnímu termínu není. Např. na Stanford Encyclopedia of Philosophy je sice článek k environmentální etice, kde se sustainability občas vyskytne, ale není předmětem filosofické analýzy. Ani v češtině jsem zatím nic moc filosofických analýz udržitelnosti nenašel, i když kol. Bargel mi zde doporučil zajímavý článek "Trvale udržitelný rozvoj a vzdělávání" od Ivana Ryndy. Samotný termín vešel do módy díky zpravě Gro Harlem Brundtlandové nazvaný Our Common Future z r. 1987. Bezprostřední kořeny zájmu o tento termín a spřízněné pojmy jím vyjádřené lze přes Římský klub vysledovat přinejmenším do diskursu anglických filosofů a ekonomů 19. století, např. k John Stuart Millovi (1806-1873; viz článek Sarah Lumleyové a Patricka Armstronga).
Pro odlehčení. Zde je rozhovor s Ivanem Ryndou z října 2007:
Navzdory "společenské indisponovanosti" je ovšem vidět, že Rynda je opravdový odborník na své téma.
Žádné komentáře:
Okomentovat