Filosofie pro děti - Hlincová hora (Mrhal) 1

Každý rok pořádá Petr Bauman z katedry pedagogiky TF JČU kursy filosofie pro děti (viz také 18.5.2010). Kursu se neúčastní děti, ale především studenti, kteří s dětmi pracují či studují obory jako je např. Pedagogika volného času. Již před časem jsem se na kurs přihlásil a třebaže mám momentálně extrémní nával práce (ani blog jsem v poslední době nepsal), přijel jsem. Trochu si vydechnu z kolotoče výuky (např. v pátek a sobotu jsem přednášel dvakrát osm hodin na VOŠP ve Sv. Janu p. Skalou a dokonce ještě i v neděli jsem měl přednášku "Životní prostředí a ekoetika" v Ekocentru Kavyl). Od kursu si slibuji další inspiraci a metodickou pomoc pro výuku filosofie ve Sv. Janu p. Skalou, pro projekt "Příroda, krajina a lidé pospolu" a nepřímo snad i pro další "background" k mým aristotelsko-scholastickým zájmům. Koneckonců scholastika je filosofií školní.

Dnešní program (a pár postřehů): 

1. Objev Harryho Stottlemeirea 5: jednalo se diskusi nad úryvkem z 5. kapitoly Lipmanova románu z r. 1969, kde asi 11-12 dětí uvažují o tom, že je škola děsná a proč. Nejprve jsme si zapsali různé otázky, které nás k tomu napadají ("Chtějí se lidé naučit myslet?" "Mají děti řídit školu, apod.) Pak jsme jednu otázku zvolili ("Může být dobré vyučování jako dobrá reklama?") a snažili si ji zodpovědět (téměř jsme došli k závěru že "vyučování může využít elementy reklamních forem, ale nevystačí si s reklamním přístupem co do obsahu a cílů"). 

2. Co je to P4C (= Philosophy for Children)? Mini-přednáška Petra Baumana. Některé z myšlenek:

• jedná se především o program k rozvoji myšlení
• ve filosofii jde nejen o výsledek, ale i o proces - filosofování
• podle Matthew Lipmana (jednoho z iniciátorů filosofie pro děti) je cílem filosofického myšlení "multi-dimenzionální myšlení" jakožto průnik kritického, tvořivého a angažovaného myšlení (Lipman, Thinking in Education, 1991/2003, s. 224)
• podle Ann Mary Sharp (jedné z hlavních spolupracovnic Lipmana) je filosofická otázka taková, která je (a) blízká životu, (b) důležitá, (c) kontroverzní.

3. Role facilitátora. Mini-přednáška Petra Baumana.

• facilitátor je "usnadňovač" hledání, jeho úkol je trojí (a) disciplína formální: neskákat si do řeči atd., (b) disciplína obsahová: tématická souvislost, zaznamenávat přehledně, kdo na co jak navazuje, atd. (c) disciplína vlastní: držet se na uzdě a dávat prostor, max. nadhazovat podněty ale nehrát prim.
• je třeba rozlišovat: konverzaci (jen tak si povídat), debatu (kdo s koho), diskusi (výměna názorů, vyjasnění rozdílností a tečka), dialog (něco více: chceme se dostat dál, hledáme pravdu, důvodu, hlubší porozumnění, atd.)
• metoda je (zhruba vzato) následující: (1) čtení textu, (2) formulace a volba otázky, (3) vedení dialogu
• ve fil. dialogu je třeba dohlížet na především na to, jak kdo na co navazuje (příklady, zdůvodnění, stejné-jiné-protikladné), občas je možné navrhnout metaotázku (a co teď dál?), příp. se inspirovat metodickou příručkou.

4. Objev Harryho Stottlemeiera 1 (diskuse-dialog): Harry objevil logický zákon o konverzi ("Všechny planety obíhají kolem slunce" nevyplývá z "Vše co obíhá kolem slunce je planeta"); hovor se nakonec soustředil především na to, co je logické; po určitém zmatku šlo o rozlišení mezi pravdivé/správné vs. vyplývající.

5. Nemocnice pro panenky 1 (diskuse-dialog; román a metodika Ann Sharpové je určen pro předškoláky): vybraná otázka: "Co se stane s panenkou, když si s ní přestaneme hrát?" Otázka byla pěkná, ale diskuse se vlastně nakonec netýkala panenky jako takové - nebyl tam dostatečný důraz na vyjasnění toho, co je to panenka (to, co funkčně slouží jako panenka či to, co je samo o sobě panenkou), atd. Příčina byla možná v tom, že vybraná otázka byla dost metaforická.