1. CCC myšlení (critical, creative, caring): mini-přednáška Petra Baumana. Podle Lipmana je třeba rozvíjet multi-dimenzionální myšlení, které je průnikem jeho tří kvalit:
- kritické (induktivní/deduktivní, kriteria, kontext, východiska/předpoklady, pozor na rozpor, autokorekce, zdůvodňování)
- tvořivé (kladení otázek, hledání alternativ, identifikace důsledků, analogie-přirovnání, myšlenkový experiment)
- angažované (přesné vyjadřování, zpátky k věci, prostor k vyjádření druhých, formulace a ověřování hypotéz, další návrh k průběhu diskuse)
Cílem Lipmaovy metody výuky filosofie není tolik samotný obsah (který většinou zůstane otevřený), ale proces a dovednost: jde o to naučit se společně o něčem přemýšlet. Lipman používá k označení tohoto cíle Peircův pojem community of enquiry (Bauman: "hledající společenství"; osobně volím po dlouhém váhání "zkoumající společenství"). Naneštěstí klade Lipman přílišný důraz na proces hledání na úkor náležitého ocenění výsledku hledání (tím se nakazil u Johna Dewyho). Pro mnohé je tento důraz přitažlivý, protože opačný extrém (ocenění pouze výsledku, nikoli procesu) byl a je běžný ve starší didaktice.
2. Kio a Ali 2 (diskuse): Kio a Ali je román pro děti 8-10 (metodická příručka "Údiv nad světem"). Román se zaměřuje na to probudit a podpořit v dětech potřebu a schopnost "uvažovat o přírodě". Týká se především zoologie a ekologie, cílem ale není tolik předávání poznatků, jako spíše povzbuzovat přirozenou zvídavost, která podle výzkumů většinou kolem r. 10 ustupuje a je třeba ji podpořit. Otázka se opět zvolila z několika kandidátů na základě úryvku z románu:: "Existuje něco, co je pro člověka důležité za jakýchkoli podmínek? Co to je?" Jedná studentka navrhla následující postup: Najděme si konkrétní dobro (třeba účast na kurzu) a hledejme to hlubší/obecnější v tomto dobru, kam až dojdem. K čemu diskutující došli: spokojený život plný lásky, smysluplný radostný život, přežít (přestože umíráme), bohaté zkušenosti, naplněný/blažený život. K diskusi, zda je to něco univerzálně důležité už moc nedošlo: sice během diskuse došlo k vyjádření postojů, že nic takového není, nakonec ale většina diskutujících byla překvapeni, že se výsledky shodují např. v termínu "život" (takováto diskuse by např. byla fantastickým úvodem k přednášce o etice, viz např. 15.12.2009)
3. Kio a Ali 2 (diskuse nad pokračováním): Ali je slepá holčička a diskuse-dialog se týkal otázky zda "Můžu něco znát bez toho, abych to zažil/zakusil, např. barvu" Otázku skupina řešila chvílemi systematicky pomocí série hypotéz a protipříkladů (H1: Abych něco poznal, musím to zakusit; protipříklad Třicetiletá válka; H2: Abych něco poznal, musí to někdo zakusit; protipříklad: černá díra; H3: Abych něco poznal, musí někdo zakusit tu věc anebo její důsledky), pak se to ale celé zaseklo a zvrtlo na tom, co je poznání.
4. Pixie 2 (diskuse): Pixie je holčička, cílem románu je probudit zájem, úžas, kritické myšlení, atd. metodická příručka se nazývá "Hledání významu". Pixie se v úryvku pohrdlivě vyjádřila o své sestře, kterou nezajímají žádné otázky. Skupina si k diskusi vybrala otázku "Proč bychom se měli zajímat o nějaké otázky?" Nejprve skupina reformulovala otázku na "Proč bychom se měli zajímat o hlubší otázky?" a potom se po zbytek diskuse řešila otázka, co je to hlubší otázka. Postupovalo se celkem metodicky, ovšem někteří byli frustrovaní z toho, že se nedošlo k hlavní otázce.
Kromě různých metodických pomůcek k výuce filosofie si z dneška odnáším další zkušenosti o tom, jak podivuhodně vlastně funguje common sense lidí, kteří se věnují filosofování, aniž by kdy "standardní univerzitní filosofii" studovali. Navíc je zajímavé, jak různé hodnoty lidé v těchto diskusích hledají: někteří chtějí "výsledky" rychle, i když nebudou třeba tak jisté a všeobecně srozumitelné (to by řešili až později), jiní chtějí postupovat po co nejmenších a nejjistějších krocích, zvažovat všechny alternativy. Pro první je to druhé nudné a pro druhé je to první násilné.
Žádné komentáře:
Okomentovat