Brazílie 2 (Rio de Janeiro - Porto Alegre)

V Paříži došlo k zrušení letu do Ria (jak už to s Air France bývá), takže jsem krátkou noc strávil v Roissy-en-France, městečku, v němž se nachází část pařížské letiště Charles de Gaule. (Mám dojem, že to je místo, kde jsme již v r. 2001 strávili noc s manželkou při první cestě do USA. Tehdy jsme ale byli ubytováni někde v centru, které si zachovává půvabný maloměstký ráz. Kolem dokola jsou betonové zdi a za nimi už jen všelijaké obludy a gigantické hotely).

Celé zdržení cesty bylo vedení Prozřetelnosti: kromě toho, že jsem do Rio de Janeira letěl ve dne a tak jsem mohl sledovat vyprahlou severní Afriku až k Dakaru, jsem se seznámil s jediným Čechem, který taktéž pokračoval do Ria. Byl na služební cestě a velkoryse mě vzal s sebou taxíkem do města a propašoval do hotelu na noc. Hotel byl umístěn přímo na pláži Copacabana na jihu města. Rio je vskutku úchvatné město: devadesát km písečných pláží, tropický deštný prales pokrývající třetinu města, příkré svahy pobřežních hor, ostrůvky rozeseté u pobřeží a nad tím vším je třicetimetrová socha Krista Vykupitele, žehnajícího městu. Lidé do noci a poté hned od rána hrají hry, sportují, tancují, běhají, jezdí na kole a na kolečkových bruslích. Každých asi 200 metrů je malá posilovna přímo u pláže. Protože není sezóna, není zde přelidněno (tedy je tu 10 miliónů obyvatel, ale ne záplavy turistů). Počasí je velmi příjemné a svěží, začíná zde jaro. Brazilčané se také zdají být poměrně rozumní řidiči a množství odpadků je srovnatelné či menší než např. v New Yorku. Očekával jsem zde něco jako Orient či Neapol a proto mě první jihoamerické město, které jsem navštívil, překvapilo i v tomto ohledu. ¨

Hlavním zážitkem ovšem byla návštěva sedmisetmetrové hory Cordovao se sochou Krista. Působivá dvacetiminutová cesta lanovkou s 30° stoupáním vedla skrze prales Národního parku Tijuca. Výhled do okolí na vrcholu hory je pak pohádkově krásný. V nitru sochy je malá kaplička s Tělem Páně.

Zpět na letiště na poslední etapu své cesty do Porto Alegre jsem jel městským autobusem. Z oken jsem občas zahlédl chudinské čtvrti (favela) – život v jedné z nich byl působivým způsobem ztvárněn v ve vynikajícím filmu Ciudad de Dios, 2003). Na letišti v Riu mě také potěšila nabídka knih ve stánku, protože se nejednalo jen o úplný škvár jako na letištích v Evropě a USA). Mezi knihami se vyskytlo i několik titulů křesťanských a filosofických. Kromě Ratzingera a Paola Rossiho, což je populární brazilský katolický charismatik, byl dokonce v nabídce i portugalský překlad knihy Paul K. Mosera Ježíš a filosofie z r. 2008 (recenze).

Večer po sedmé hodině (tedy za tmy) jsem konečně, s jednodenním spožděním, dorazil do hotelu Mercure Manhattan v Porto Alegre, právě včas na zítřejší XVII kolokvium SIEPM (Société Internationale pour l'Étude de la Philosophie Médiévale), organizované prof. Alfredo Culletonem z jezuitské university UNISINOS (Univerzita patří mezi nejlepší v Brazílii, na katedře filosofie má asi 14 lidí).