Pravděpodobně první syntetická práce o oralitě s názvem Orality and Literacy: The Technologizing of the Word je z pera (či klávesnice) Walter J. Onga SJ (1912–2003). V angličtině vyšla r. 1982, v češtině r. 2006.
Kniha má následující kapitoly:
1. Orální charakter jazyka
2. Moderní objev primárně orálních kultur
3. Některé psychodynamické vlastnosti orality
4. Psaní mění strukturu vědomí
5. Tisk, prostor, uzavření
6. Orální paměť, dějová linie a charakterizace postav
7. Některé teorémy
První kapitola (a úvod) poukazuje na důležitost objevu rozdílu mezi oralitou a gramotností:
"V posledních letech byly objeveny některé rozdíly mezi způsovy řízení znalostí a jazykového vyjádřování v primárně orálních kulturách (které vůbec neznají písmo) a v kulturách používáním písma hluboce ovlivněných. Tyto nové objevy mají velmi překvapivé důsledky. Mnohé z charakteristických rysů myšlení a vyjadřování v literatuře, filozofii, vědě, a dokonce i v mluvených projevech gramotných lidí, jež jsme považovali za samozřejmé, nejsou jako takové přirozenou součástí lidské existence, nýbrž se objevily díky zdrojům, které lidskému vědomí zpřístupnila technologie psaní. Bylo tudíž nutné přehodnotit naše chápání lidské identity."
Ong mj. poukazuje na to, že badatelé mluvenému jazyku a jeho specificitě věnovali až do nedávna jen pramalou pozornost. A to navzdory tomu, že mluvený jazyk je primární: to, co je napsáno, musí být nejdříve "přeloženo" do artikulovaných zvuků. Navíc, z možná až desítek tisích jazyků, kterými lidé doposud v dějinách mluvili, jen asi u 106 vznikla literatura. (Dnes má vlastní literaturu z asi 3000 mluvených jazyků jen 78). Příčina badatelského nezájmu vězí v tom, že "my, čtenáři takových knih, jakou je například tato, jsme natolik gramotní, že je pro nás velmi obtížné pochopit orální univerzum komunikace a myšlení jinak než jako variantu univerza gramotnosti." (s. 10)
Transformace orální kultury vlivem písma je patrně postupný - po staletí byla např. nejrozvinutějším oborem západní vzdělanosti rétorika. Ta se zabývala mluveným projevem, třebaže povětšinou v písemné rekonstrukci ze vzpomínek (Čtené projevy neexistovaly: jen velmi neschopný řečník by se odvážil vstřebávat svůj proslov "přímo z povrchu pokrytého písmem" s. 18)
Ze závěru první kapitoly:
"V orálních kulturách vznikají silné a krásné verbální projevy vysoké umělecké a lidské hodnoty, které přestávají být možné, jakmile se lidské psýchy zmocní psaní. Bez psaní však vědomí nemůže naplnit svůj širší potenciál, nemohou vznikat jiné silné a krásné výtvory. ... Gramotnost ... je naprosto nezbytná nejen pro rozvoj přírodních věd, ale také dějepisu, filozofie, interpretace literatury a také pro vysvětlení samotného jazyka (vč. mluvené řeči). V dnešním světě už zřejmě neexistuje orální nebo převážně orální kultura, která by si tak či onak neuvědomovala onen široký komplex moci, k němuž by bez gramotnosti neměla vůbec žádný přístup. Toto vědomí způsobuje lidem zakořeněným v primárně orálních kulturách značná muka. Vášnivě si přejí být gramotní, ale zároveň velmi dobře vědí, že pokud přejdou do vzrušujícího světa gramotnosti, ztratí mnohé z toho, co nás vzrušuje, a co hluboce milujeme ve starším orálním světě. Musíme zemřít, abychom mohli dál žít.
Gramotnost hubí své orální předchůdce a ničí dokonce i paměť, v níž jsou uloženy, pokud je soustavně a pečlivě nesledujeme. Gramotnost je však naštěstí také nekonečně přizpůsobivá a tuto paměť dokáže rovněž obnovovat. Umožňuje nám, abychom si sami pro sebe znovu vytvořili původní lidské vědomí, jež s gramotností nemělo vůbec nic společného - a je to celkem dobrá rekonstrukce, třebaže není dokonalá ... O takové pochopení orality i gramotnosti se tato kniha, přestože jde o nutně psané dílo, do jisté míry pokouší." (s. 24)
Žádné komentáře:
Okomentovat