Bill Vallicella na svém blogu vypočítává šest filosofů, kteří jej v jeho 21 letech nudili a šest, které četl s nadšením:
NUDA: G. E. Moore, Elizabeth Anscombe, Paul Ziff, Norman Malcolm, John Wisdom, Roderick Chisholm
NADŠENÍ: Nicholas Berďajev, Miguel de Unamuno, Karl Jaspers, Friedrich Nietzsche, Martin Heidegger, Jean-Paul Sartre
Nyní již neexistuje hnutí, text, filosof či téma, které by Vallicellu nudilo. Suché texty tak jako suché víno potřebují pro své vychutnání vzdělanou a protříbenou chuť, říká Vallicella. Svou zkušenost shrnuje takto:
S postupem let jsem více analytický a méně kontinentální. Myslím, že je to jako stát se méně liberální a více konservativní, jak se těmto termínům běžně rozumí. Člověk se staně opatrnější, pěčlivější, přesnější, věci bere po částech, je rigoroznější, pozornější k detailům a k empirickým datům, je méně romantický, trpělivější, logičtější, méně impresionistický, méně důvěřivý k velkým jednou-pro-vždy-řešením. Shrnuto způsobem, který vyvolá kvílení a protest: Ve filosofii trajektorie zrání vede od kontinentálního k analytickému. V politice od liberálního ke konzervativnímu.
Možná, že Vallicellův postřeh je nejen deskriptivní, ale i preskriptivní: osobně jsem v mládí z nějakého důvodu kontinentální filosofy nikdy příliš nečetl, protože jsem jejich zkratkovitým úvahám nedůvěřoval. Nyní vidím, že mi to chybí. Vidím jak inspirující, krásné a užitečné (např. pro výuku) tyto texty jsou. Zdravý analytický filosof by měl naslouchat i méně rigoróznímu myšlení, podobně jako zdravý konzervativní politik by měl brát vážně i levicové starosti.
"Ciť levicově, mysli pravicově".
Žádné komentáře:
Okomentovat